Když poděbradský lékárník Jan Hellich přesvědčil knížete Hohenlohe, aby pokračoval ve vrtání již 65 metrů hlubokého, avšak stále suchého vrtu na druhém zámeckém nádvoří, ještě netušil, co bude následovat. Firma Korta po 4 měsících náročných zeměvrtných pracích za úsvitu 1.srpna 1905 prolomila poslední vrstvu opuky a mohutný gejzír vody vytryskl za všeobecného jásotu až do výše prvního patra poděbradského zámku. Tento objev způsobil řetězení událostí, které vedly k vrtání dalších zdrojů ve městě i okolí (Sadská, Pečky, Nymburk) a již v únoru 1908 napsal doktor Bouček v Časopise lékařů českých o lázních v Poděbradech, kde předvídal městu velkou budoucnost. Nemýlil se.

Minerální vody v prostoru Českého masivu jsou nejčastěji vodami uhličitými (kyselkami). Podle toho, kde vznikají a kudy protékají, se formuje jejich chemické složení. Výrazně se odlišují od ostatních podzemních vod. Z těch se stává „minerálka“ poté, kdy hlubinnými tektonickými zlomy a puklinami vystupuje oxid uhličitý, vodu prosycuje a současně aktivně přispívá k procesu rozpouštění minerálních látek ve vodě. Tato geniální chemická laboratoř v podzemí mezi Sadskou a Poděbrady pracuje v hloubce přes 100 metrů. Nachází se zde cca 10 metrů mocná vrstva propustných pískovců, které kdysi tvořily příbojovou zónu moře v období druhohor. Laboratoř je „utěsněna“ mocným souvrstvím nadložních nepropustných opuk a voda je nepřetržitě sycena oxidem uhličitým vystupujícím několik set metrů hlubokým poděbradským zlomem. Je-li opukový strop proražen, voda artézským přetlakem vytéká na povrch.

Historicky byly v Poděbradech vyhloubeny další vrty (Chariclea, Eliška, Libuše, Trnka a mnohé další), z nichž byla většina likvidována. To proto, aby byla zachována kvalita vody i její tlakové poměry. Nelze odebírat vody více, než dokáže přírodní laboratoř vyrobit. Tato rovnováha je pečlivě monitorována. V současné době jsou pro potřeby Lázní Poděbrad a.s. využívány vrty označené BJ-10, 11 a 12, situované v polích severní části Žižkova. Odtud je voda odváděna potrubím do lázeňských provozoven a několika veřejných „pramenů“.

V roce 2002 byl z rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, Českého inspektorátu lázní a zřídel, vyhlouben v Kubových sadech (park naproti dětskému hřišti u kostela) 102 metrů hluboký pozorovací vrt, sloužící výzkumným účelům. Jeho šachta je vybavena přístroji, které nepřetržitě monitorují hydrodynamické a fyzikální poměry v minerálkové struktuře. Pravidelně se provádějí také fyzikálně-chemické analýzy vody a bakteriologická šetření. Ministerstvo nabídlo městu, že vrt z důvodu finančních úspor převede do jeho správy. Město souhlasilo s podmínkou, že bude povoleno vybudovat veřejné pítko minerálky. Ač se to na první pohled nezdá, záměr je po technické a legislativní stránce velmi komplikovaný. Po řadě velmi složitých jednání s Českým inspektorátem lázní a zřídel, vodoprávním orgánem i náročných hydrodynamických a laboratorních zkouškách spatřil světlo světa projekt pod názvem Pramen Sv.Jana.

Výjimečnost tohoto projektu spočívá především v tom, že navazuje na tradici poděbradských „pramenů“, kdy bude možné ochutnat velmi lahodnou přírodní minerální vodu bezprostředně z podzemního zdroje. Voda je vysoce mineralizovaná (2500 mg/l), s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Má stabilní jakost, vydatnost okolo 0,2 l/sec a pozitivní výtlačnou artézskou výšku až 7 metrů nad povrch terénu. Esteticky ztvárněné pítko je dílem architektonické kanceláře i-mise z Prahy, vlastní realizaci stavby provádí řada dodavatelů z Poděbrad a okolí. Zveme všechny zájemce na slavnostní ochutnávku minerálky v předvečer sv. Jana Křtitele, 24.června 2011, kdy by mělo být pítko slavnostně otevřeno a zpřístupněno veřejnosti.

Miloš Mikolanda
2.místostarosta